Harfy, kalimby a zvonkohry.

 

Jsem muzikoterapeut a v rámci nástrojů vyrábím zvonkohry, kalimby a háčkové harfy. A držitelem značky Moravský kras regionální produkt jsem právě za hudební nástroje. 

 

 

Říkávám, že životem. Sám jsem si to nevybral. Počátek byl asi když jsem si přečetl takový příběh o muzikothanatologii, což je hudební doprovázení umírajících. To bylo něco, co mě natolik oslovilo, že jsem se rozhodl přihlásit na muzikoterapeutický výcvik. Do té doby jsem vůbec nic nevyráběl, ani jsem nedělal se dřevem – nejsem vystudovaný truhlář, ani hudebník ani umělec. Studoval jsem techniku. Na studii muzikoterapie mě jeden lektor inspiroval k výrobě jednoduchého hudebního nástroje. Zároveň jsem se začal zajímat o matematiku a fyziku hudby, vše jsem si úžasně a dokonale spočítal a potřeboval jsem to slyšet. Tak mě napadlo, že vyrobím první nástroj, což byla zvonkohra. Z toho se to potom začalo nějak šířit dál.

 

 

Ta činnost. To, že radost vzniká v uvozovkách z ničeho. Byť jsem si vědom toho, že netvořím nic, co už by tady nebylo a že používám materiál, který dala příroda – ve smyslu, že používám kus kmene, stromu, který pro někoho znamená buďto strom nebo třeba polínka na topení, dokážu vytvořit něco úplně nového, na co se dá ještě hrát. Z nástrojů mě nejvíce naplňují harfy a obecně proces zrodu, i když je někdy dost náročný. Na začátku mám kládu a procházím celý ten proces, který trvá v případě harfy třeba 5 let, a na konci je to hudební nástroj, který po všem tom úsilím můžu rozezvučet a na který ještě sám hraju. To, že ze surového materiálu dokážu vytvořit něco tak nádherného, jako je hudební nástroj.

 

 

Ano, těch krásných zpětných vazeb je spousta. Osobně i profesně se zabývám tématy doprovázení, umírání a taky životu po životě. Na K smrti dobrém festivalu dělám seminář a tak už několik speciálních kalimb s alikvótním laděním našlo uplatnění i v paliativní péči – službě umírajícím.
Pak mě napadá nedávný rozhovor s vedoucím muzikoterapeutů v nemocnicích, který tento druh kalimb používá na vibrační terapie a chválí je jako nejvhodnější pro takovou práci.
Těší mě každá zpětná vazba, ale tam kde se nástroj používá ve službě pro druhé mě to hřeje ještě více.

 

 

Záleží, jak dlouho to počítáte. Pokud od začátku, tak jeden takový začátek bude zítra, kdy si jedu pro kmen, který někdo kácel na svojí zahradě. Kmen si přivezu domů, na místní pile jej nařežu, pak z toho vyskládám hráň na sušení. To se bude  minimálně tři roky  sušit přirozeně. A to je čas, kdy už můžu začít vyrábět tu kalimbu, tady stačí, když je to přirozeně vyschlé – 3, 4, 5 let. V případě harfy je to potom potřeba ještě uměle dosušit, ideálně až po těch třech, spíše pěti letech. Teprve potom začínám vyrábět. U kalimby je to v rámci dnů. Co se týče harfy, s polotrpkým úsměvem říkám, že  je to až příliš dlouho tedy dva a více měsíců. 

 

 

Buďto na naší e-shopě – kalimby.cz – tam jsou tedy kalimby a zvonkohry. Harfy jsou ale nyní jen na zakázkovou výrobu. Pak je možné rozhodně zakoupit i osobně, u nás doma v Pístovicích u Vyškova na Moravě anebo na festivalech – hodně jezdíme na hudební nebo festivaly osobního rozvoje, kde si to lidé mohou vyzkoušet na stánku anebo přímo v rámci mých seminářů muzikoterapie.

 

 

Výhledově bych určitě pozval kohokoliv, kdo se zajímá o ruční tvorbu a o umělce a řemeslníky, do Berouna. To je podle mě největší řemeslný trh nejen v Česku, ale možná ve střední Evropě. Je výběrový, nenajdete tam nějaké průmyslové produkty, které se tváří jako ruční.   Pokud se najde čas a utrhnu se ze stánku, sám zde velmi rád nakupuji od ručních tvůrců a povídám si s nimi.

 

 

Spíš nárazově, nemám žádnou dlouhodobou spolupráci. Spolupracuji třeba s Markem Gondou, což je ruční výrobce dřevěných píšťal a fléten. Spolu se různě potkáváme, on na svým hudebních muzikoterapeutických seminářích používá moje kalimby, které také prodává. Nejsem ale součástí nějaké kapely nebo vystupujícího tělesa. 

 

 

Vše půjde hladčeji (haha). Např. budu mít ustálené dodavatele všech komponentů na harfy. Protože to mně stále dává zabrat. Ty hlavní věci už mám, ale stále jsou tam ještě nějaké menší kovové komponenty, které ještě ladím. Pro mě je to v podstatě o tom to všechno ustálit a pokračovat později ve vývoji. Nemám to úplně nastavené tak, že budu produkovat tolik, nebo že budu exportovat tam a tam. Pro mě celá ta moje práce i tvorba plyne se životem. Vůbec jsem neplánoval, že se stanu  výrobcem hudebních nástrojů, natož pak harf. Vize je, aby ty věci, které jsme už začaly, byly plynulejší. Dále posouvat dílnu, nějak ji nafouknout, protože nestačí, takže možná bude potřeba něco přistavět. A určitě také dělat víc semináře. Máme představení, Ztracená česká harfa, se kterým bych ideálně chtěl jezdit po celé České republice. Je to řekl bych i zábavné a překvapivé představení o historii lidového kočovného harfenictví v Čechách, které bylo historicky pokrouceno a zapomenuto. A je tam spousta takových vtipných a překvapivých věcí, jako třeba český harfový ježíšek v Rusku.

 

 

Je to pro laiky resp. pro všechny. Není to pro historiky, je to o historii, ale úplně populární formou. Já jsem tam našel spoustu příběhů, které jsou velice vtipné, sám jsem se u toho dost nasmál. Představení jsem měl zatím dvakrát a pokaždé ty reakce byly úplně skvělé. Lidi se u toho baví, já to zároveň prokládám hrou na harfu. Chci harfu šířit a chci, aby se zase stala běžným hudebním nástrojem. Dnes je harfa považována za něco nedostupného, pro nějakou smetánku nebo pro lidi, kteří mají úplně výjimečný hudební talent. Jedna z takových úsměvných věcí z historie – říkalo se, že ten, kdo nebyl dostatečně hudební, aby hrál na housle, ten hrál aspoň na tu harfu. Takže tam to bylo vlastně úplně jinak a já při tom představení, když hraju na harfu, tak hraju spoustu různých žánrů. Ať už je to pop, svatební skladby, klasická hudba, keltská hudba, něco i do rocku – tím ukazuji, že lidová háčková harfa je nástroj vhodný na jakýkoliv žánr i úroveň hry