Když se chce, všechno jde!

Jak jste se k tomuto podnikání dostala? To děláte sama nebo s manželem?

Za to může možná moje škola. Studovala jsem v Praze gastro, hotelnictví a turismus. S manželem všechno děláme společně. Koupili jsme dům, hrozně se nám líbil, ale byl v šíleném stavu. S pomocí kamarádů jsme to tak nějak opravili a udělali jsme ubytování. Zatím tady i bydlíme, ale už jen dočasně. Hosty nerušíme, je to všechno jen pro ně, zahrada i místnost, kde si mohou dát pivo nebo limču. Ráno tady podáváme snídaně, takže to mají vyloženě pro sebe.

Máte to tady opravdu krásné, je vidět, že to děláte od srdce a že vás to baví. I co se týče propagace.

Opravdu moc nás tahle práce baví. Apartmán celou dobu vybavujeme tak, aby měli hosté vše, co potřebují k dovolené. Co se bóódy týče, vždy jsem si přála, aby po otevření dveří měli lidé pocit, že jsou najednou v jiném světě. No a moje přání je dle zpětné vazby vyslyšeno.

Propagace je nedílná součást každého podnikání. Já se věnuji celkovému marketingu, manžel tvoří webové stránky a grafiku, a to ve všech našich odvětvích. Se vším mi ale pomáhá i moje maminka. Bez ní by nám to tak skvěle nešlo.

Máte teda každý svoji práci a ubytování je spíš pro radost?

Ano, každý máme svou práci. Manžel pracuje jako IT Technik ve své vlastní firmě IT servis Rossi. Aby těch Rossi nebylo málo, já mám firmu Catering Rossi. Celkově je vše propojené i s ubytováním. Jsem za to moc ráda. To ubytování by samo nešlo. Teď je mrtvé období, to bude ještě určitě do půlky února, až pak to zase začne.

Myslíte i kvůli covidu?

Asi ano. První rok to bylo zavřené úplně, báli jsme se kohokoliv ubytovávat. Pak k nám začali jezdit státní zaměstnanci, policisté a další. Což jsme preferovali, protože oni to měli potvrzené, nebáli jsme se je ubytovávat. A potom už jsme to nastavili tak, že kdo chce, ať přijede. Nedělali jsme rozdíly mezi očkovanými a neočkovanými. Stejně ti lidi jsou tady sami, s nikým nepřichází do kontaktu, takže je to tak nějak jedno. Minulý rok to byl masakr, to bylo ubytování opravdu „natřískané“ až do listopadu. Od té doby to skončilo a je prázdno, vzhledem k tomu, jaká je inflace a ke zdražování, se není čemu divit.

Volný čas máte nejvíce v zimě, můžete si dovolit jet v létě na dovolenou?
Teď už ano, máme tu lidi, kteří nás tady zaskočí, když je potřeba. Ale když v sobotu někoho ubytujete, tak ty lidi většinou nic nepotřebují celý týden. Maximálně, když si objednají snídaně, to mi pomáhá mamka, brácha nebo kdokoliv.

Co myslíte, že je pro turisty největší lákadlo?

Samozřejmě je to kras, ale pak se to půlí, padesát na padesát s pejskaři, kteří mají užší výběr dovolených, protože ne každý pejska ubytuje, a s lidmi, kteří chtějí odpočívat. Jsou to lidé z měst. Ti jsou pak celý týden jen tady, nikam nechodí, užívají si zahrady a pohodu.

Co Vás osobně na tom podnikání nejvíce baví?

Víte co? Třeba, než přijedou hosté, tak mě baví jim chystat různé dárečky. Oni jsou pak překvapení z toho, co všechno mají na stole. Nejvíce se mi však líbí, že k nám jezdí usměvaví lidé, ještě aby ne, když jedou na dovolenou.  

Lidé se k Vám vrací nebo jezdí pořád noví?

Už je to v takovém modelu, jak je to třetím rokem, že máme své stálé zákazníky. Letos už jsou to čtyři rodiny, což je super. Do budoucna si myslím, že jich bude víc. Oni už vědí, co od toho čekat, jací jsme my. Často jsme si třeba sedli i lidsky. Je to super, každá práce musí bavit.

Vy jste teď navázali spolupráci s farmou Šilerových, kteří vyrábí výborné mléčné produkty. Myslíte, že to lidé ocení, když jim nabídnete regionální snídani?

Stoprocentně. Opravdu se ptají, kde jsou tady farmáři, jaké jsou zde výrobky. Nadšení jsou už jenom z Mlékárny Otinoves nebo se jim líbí Kozí sýry Šošůvka nebo keramika Lucie. My tam turisty posíláme standardně a ta zpětná vazba je úžasná. Všichni jsou nadšení – je to domácí, ten přístup podnikatelů je jiný, absolutně srdečný. Jsem moc nadšená ze spolupráce s paní Šilerovou. Nejen že je Peťa moc milá a hodná, ale zároveň mají výborné produkty. Jejich máslo? Bože, já už nic jiného nechci snídat. Proto jsem se rozhodla navázat spolupráci v první řadě přes catering, poté mě ihned napadlo, že snídaně budou s jejich výrobky mnohem chutnější a luxusnější.

Máte i nějakou vizi do budoucna? Je tady ještě co zlepšovat?

Ano, budoucnost bude jistě zajímavá. Máme v plánu rozsáhlejší rekonstrukci a zvětšení na celkově tři apartmány, které budou disponovat třem rodinám.  Nebudu se tajit tím, že tu neustále něco vymýšlíme. Prostě a jednoduše pracujeme s nadšením.

Ještě se musím zeptat na Vaše jméno – Rossi. Jak vznikly Rossničky?

Manželova praprababička je Italka. Tak jsme nějak vymysleli jméno apartmánu. Ale co byl paradox, tak rok na to, nám tady v létě začaly úplně šíleně kuňkat žáby. Máme nahoře jedno jezírko a na dvoře druhé, a to byl úplný orchestr. My jsme si říkali, co to tady je, no a jeden večer přišel známý a opravdu vytáhl zelenou rosničku. Měli jsme jich tady asi dvanáct. Teď postupně cestují po Kulířově, ale každý rok se vrací, takže nám to tady tak nějak pokřtily.