Loutky? To byla náhoda

„Byla to tehdy naprostá náhoda. Měli jsme malou rodinnou firmu a chtěli jsme od jedné společnosti odkoupit stroje pro náš zamýšlený výrobní program. Tou společností bylo družstvo Tvar z Lipové, které už přes 40 let vyrábělo loutky a loutková divadla, ale v roce 2002 se dostalo do konkurzu. Správkyně konkurzní podstaty nás tehdy oslovila s myšlenkou převzít nejen stroje, ale i celou výrobu. Nakonec jsme na to přistoupili, i když začátky byly opravdu složité,“ pokračuje František Ševčík.

Přestože výroba nabíhala postupně, ukázalo se, že loutkové divadlo, s jakým si hrávaly celé generace dětí, má na trhu své místo a dokáže si najít své zákazníky.

„Používáme původní vzory ze 60. let. Loutky, které dnes nabízíme, se nijak výrazně neliší od těch, se kterými si hrávaly dnešní babičky a dědečkové. Podařilo se nám navázat na tradici a zachovat výrobní postupy, na což jsme skutečně hrdí. Jediné, co se na našich loutkách změnilo, jsou barvy: normy pro dětské hračky se stále zpřísňují a ty původní barvy bychom už používat nemohli,“ říká jednatel firmy.

Výroba loutky je tak i dnes poměrně náročným procesem. Hlavičky i končetiny se lisují ze speciální směsi, po usušení se ručně obrousí a kolorují. Pak se celá loutka zkompletuje a oblékne. „Oblečení je šité, ne lepené, každá loutka je originál,“ upozorňuje František Ševčík na jednotlivé detaily a dodává, že bez zručných zaměstnanců by se to neobešlo.

Divadélko, vybavené látkovou oponou a sadou pozadí, je uloženo v pevném kufříku z kartonu tak, aby mohlo zůstat uchováno i pro příští generace, jak tomu ostatně dřív bývalo. „Je dost rodin, v nichž se tato hračka dědí už tři generace a rodiče či prarodiče se na nás dnes obracejí s prosbou o opravu některé z loutek vyrobených ještě původním družstvem Tvar,“ říká František Ševčík a dodává, že se těmto požadavkům samozřejmě snaží vyjít vstříc a loutky, které mají pro rodinu často velkou citovou hodnotu, dle možností opravit. Tradice, důraz na kvalitu a odpovědnost vůči zákazníkům, to jsou ostatně hodnoty, které dovedly Františka Ševčíka k zájmu o získání práva používat označení regionálního produktu.

„Chceme se zařadit mezi výrobce, kteří jsou hrdí na původ svého zboží, chtějí pozitivně zviditelnit region, ve kterém působí, a mají zájem v dnešním globalizovaném světě nabídnout výrobek s tradicí a průkazem původu,“ uzavírá František Ševčík.